Prostřednictvím tohoto blogu společně po týdenních úryvcích čteme během Roku sv. Pavla všechny jeho listy.

12.1. – 18.1. Řím 3,27 – 5,5

Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.  Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.  Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.

Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit – ale ne před Bohem! Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘  

Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.  Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:  ‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.

Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘  Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.  Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,  i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl ještě před obřízkou.

Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.  Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.  Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. 

Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou.

On je otcem nás všech,  jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.  On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo.‘ Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě;  nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,  že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘. 

To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu,  nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti.

V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Zobrazeno 1528×

Komentáře

floweret

Tuhle knihu prostě miluji... slova, která v těchto kapitlách Pavel zapsal, mi změnila život...<br />
Smím Bohu věřit, na Něj spoléhat a vím, že jsem z této víry před Bohem ospravedlněna a díky Ježíši žiji s Bohem v pokoji, ne nepřátelství. Bůh mě ospravedlnil aniž bych se o to svými skutky snažila. Jen jsem Mu uvěřila. Když jsem zjistila, že se ten text týká mne, byl to převrat! Jak velká Boží milost, která ospravedlňuje bezbožného z víry.. i mne. Chvála Ti, Pane.

Marimagdalena

Než Hospodin začal zjevovat svému Izraelskému lidu svoji péči a krůček po krůčku svoje vedení, žil velký muž Abraham. Nevěděl nic z toho, co teprve Hospodin pro svůj lid chystal, nemohl se o to opřít. A přesto jeho víra byla obrovská. Hospodin mu řekl:Vyjdi na cestu! A on s vírou vykročil, i když nevěděl ani kam má jít....<br />
Pane, ať nikdy nepřeslechnu Tvoje: Vyjdi! Vyjdi ze svých zvyklostí; vyjdi ze svého hříchu; vyjdi za Mnou! Naplň moje srdce abrahámovskou vírou, ať směle vykročím na každou cestu, na kterou mne zveš! Rozptyl moje obavy, ať svoje putování zcela a beze strachu odevzdám do Tvých rukou.<br />
Svatý apoštole Pavle, oroduj za mne!<br />
Amen.

Neposeda

Narocny text, ktery chce cist v kontextu a s vysvetlivkami. Bez hledani v knihach jsem se vsak zastavila na uplnem konci: "chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje..." Nejen ze si to myslim,ale i zakousim,ze opravdu jen SKRZE VIRU se muzeme se rozhodovat pro prijimani utrpeni... ktere JEN VE VIRE vede k nadeji.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka