První list Korinťanům

Z některých narážek apoštola Pavla můžeme usuzovat, že tento list, kterému říkáme první, je vlastně už druhý, který psal do Korinta (viz 1Kor 5,9). A tzv. Druhý list Korinťanům je ve skutečnosti čtvrtý.

Apoštol přišel do Korinta v Řecku na své druhé apoštolské cestě, a to pravděpodobně roku 51. Ubytoval se u Akvily a Prisky. Byli to vzácní manželé, obrácení ze židovství. Původně bydleli sice v Římě, ale když císař Klaudius roku 49 všecky Židy z Říma vypověděl, přestěhovali se do Korinta. (Později šli s Pavlem do Efesu.) Byli výrobci stanů jako Pavel. Apoštol pracoval zároveň s nimi, a tak si vydělával na živobytí.

Korint byl obchodní město, a proto tam byli četně zastoupeni i Židé. Úspěchů však mezi nimi Pavel mnoho neměl. Zato získal mnoho lidí mezi pohany, zvláště u nižších tříd. (Obyvatelstvo Korinta tvořili ze dvou třetin otroci.)

Apoštol tam pracoval asi půl druhého roku a vedl početnou a rozkvétající křesťanskou obec. Ale když odešel, začali tam působit jiní učitelé a ti vnesli mezi křesťany zmatky. Církevní obec se začala rozkládat. Když se to Pavel dověděl (byl v té době v Efesu), napsal jim r. 55/56 list.

Přísně v něm kárá stranictví, které se začalo v Korintě zahnizďovat a škodilo jednotě. V církevní obci totiž bylo několik stran a každá z nich byla přesvědčena, že jen její oblíbený učitel učí správně. Jedni přísahali na Petra, jiní na výmluvného Apolla, další na Pavla. Dále se v Korintě šířilo sudičství; křesťan se proti jinému křesťanu dovolával práva, a to u pohanských soudů. Korint byl také smutně proslaven svými pohlavními výstřednostmi, které byly spojeny s uctíváním bohyně Afrodity (Venuše), u jejíhož chrámu se provádělo bohoslužebné smilstvo. Křesťané tedy byli stále sváděni svým okolím k podobnému životu. Dokonce se mezi nimi vyskytl i krvesmilník. Proto nad ním apoštol vyslovuje trest a varuje před nečistotou.

V druhé části listu odpovídá Pavel na dotazy, které mu Korinťané (v odpovědi na první – ztracený – list) předložili, a to nejprve o manželství a panenství. Ukazuje podstatu manželství a jeho nerozlučnost, dává pokyny pro manželský život a pak hlásá, jakou má v křesťanství vznešenost a cenu panenství.

Jiná otázka byla, jak se mají křesťané dívat na maso obětované modlám: zdali je smějí na trhu kupovat a jíst. Apoštol odpovídá kladně, ale upozorňuje, že však takovým jednáním nesmějí dávat pohoršení křesťanům ne dosti poučeným. V pohanském chrámě však hodovat nesmějí, protože by se tím vlastně zúčastňovali modlářských náboženských úkonů.

Podle tehdejšího zvyku bývaly ženy při náboženských shromážděních zahaleny závojem. Korinťané se ptají, zdali se to má zachovávat i v křesťanství. Pavel přisvědčuje a rozhovořuje se přitom o postavení ženy, zvláště při společných modlitbách. A to dává apoštolovi příležitost, aby ostře pokáral jinou nepřístojnost: nešvary před slavením eucharistické oběti. Připomíná pak, s jakou uctivostí se musí člověk blížit ke stolu Páně.

V prvotní církvi se věřícím často dostávalo mimořádných darů Ducha svatého. V Korintě jich někteří křesťané užívali nevhodným způsobem, a působili tak jen nepořádky. Apoštol tedy dává poučení o těchto charismatech, seřaďuje je podle hodnosti a na konec ukazuje, že nad všechny dary vyniká láska.

Ke konci se list zmiňuje o nauce ohledně vzkříšení mrtvých a pak dává rady pro život, mezi jinými i o tom, jak sbírat almužny pro chudé křesťany v Jeruzalémě.

Tato epištola je velmi důležitá pro poznání života prvních věřících. Máme o ní svědectví už od sv. Klementa Římského (kolem r. 95), sv. Ignáce (umučen za Trajána), sv. Polykarpa (zemřel r. 156), z Muratoriova zlomku (kolem r. 180), od sv. Ireneje (zemřel kolem r. 202) a Tertuliána (zemřel po r. 220).

Úryvky z Prvního listu Korinťanům najdeš zde.