Pavel byl ke své apoštolské práci dobře vybaven. Zdá se, že tělesně nebyl sice silný a zdraví neměl příliš pevné, ale jeho mocný duch tak držel toto chatrné tělo, že přestál námahy a utrpení, které by jinak snesl jen člověk tělesně silný a zdravý. Nedbal na nic a šel pevně za svým cílem. Když se dostavovala duševní utrpení i skleslost ducha, byla to pro něj příležitost, aby si stále uvědomoval, že může něco dělat jen pomocí nadpřirozené síly v sobě: Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.1 I když proto na některém místě zažil pronásledování až k smrti, kamenování, bičování, věznění,2 byl vždycky ochoten znovu se tam vrátit pro spásu lidí. Od apoštolského cestování neustoupil, ani když několikrát ztroskotal, den a noc strávil na širém moři, když byl v nebezpečí od lupičů, trpěl hlad a zimu.3 A když byl ve vězení spoután, ani tehdy nepřestal hlásat Krista. Píše Timotejovi: Boží slovo spoutáno není!4
Co ho v životě sílilo a vedlo, byla hlavně láska. Sv. Jan Zlatoústý o něm říká: Srdce Pavlovo bylo srdce Kristovo. Všechny lidi miloval v Bohu a Boha v nich. Proto se s nimi dělil o utrpení i o práce a pomáhal jim v bídě mravní i hmotné. Bývalo mu těžko, když se musel s věřícími loučit.5 A když byl od nich daleko, stále vzpomíná v modlitbě, jak to ve svých listech často říká. Právě láska k věřícím a starostlivost o ně ho také přiměla k tomu, že jim psal. Mnoho a mnoho jich pochopilo Pavlovo velké srdce.
Co však nejvíce dodávalo Pavlovi odvahy a síly, bylo jeho tajemné spojení s Kristem. Na něho nepřestal myslet a být mu zcela oddán od té chvíle, kdy ho uviděl u Damašku. Stal se jeho následovníkem, chtěl být živým obrazem svého Mistra. Jeho spojení s Ježíšem bylo tak pevné, že nic na světě je nemohlo pokazit.6
Pavel byl svým založením člověk velkorysý, určený k tomu, aby položil základy, na kterých pak druzí mohli dál budovat. Proto by byl stěží mohl zaujímat v apoštolátě jen podřadné místo. Měl spolupracovníky, ale ti mu museli být v práci plně oddáni, chtěl-li něco udělat. Jinak by ani Pavel nebyl vykonal tak ohromné dílo: rozšíření křesťanství mezi pohany, a to v necelém čtvrtstoletí. Přitom však uznával nejvyšší autoritu Petrovu, k němu se šel představit po svém obrácení.7 Byl si dobře vědom, že kdyby šel bez Petra a ostatních apoštolů, že by pracoval naprázdno,8 a proto si dal od nich svůj apoštolát ověřit.9 I to, že se postavil v Antiochii proti Petrovi (asi roku 53/54),10 přispělo nakonec k potvrzení nejvyšší autority prvního apoštola.
Při všech svých darech, při své nepopiratelné genialitě v poznání i v činech, zůstával Pavel pokorný před Bohem i před věřícími. Nezapomínal, že za všechno vděčí Bohu a Kristově církvi, kterou kdysi pronásledoval. Velkou vděčnost projevoval také vůči všem, kdo mu čímkoli přispěli (např. Filipanům).
Podle Úvodu do listů svatého apoštola Pavla v Novém zákoně, překl. V. Bogner.
Co to jsou Signály apoštola Pavla zde.
Základní informace o Roku sv. Pavla zde.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.