Prostřednictvím tohoto blogu společně po týdenních úryvcích čteme během Roku sv. Pavla všechny jeho listy.

15. 12. – 21. 12. 2Kor 11,16 – 12,21

Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.   Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače. Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.   Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.

Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.  Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný – teď mluvím jako z nerozumu – toho se odvážím i já.  Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!  Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.   Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,   třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.

Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,   v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.   Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?  

Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!   Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.  Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,  byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.

Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.  Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví.  A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví –  a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.

Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.  I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.  A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.   Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,   ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.   Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

Propadl jsem nerozumu – ale k tomu jste mě donutili vy! Vždyť já bych měl být doporučován od vás! Nejsem přece v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nic nejsem.   Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, ve znameních, divech a mocných činech.   V čem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal břemenem? Promiňte mi tuto křivdu!  Jsem teď potřetí připraven jít k vám – a zase vám nebudu břemenem! Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás. Děti přece nestřádají pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.   Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše duše. Když vás tak velice miluji, mám snad za to být méně milován?   Na obtíž jsem vám tedy nebyl; ale co když jsem chytrák, který vás obelstil?

Poslal jsem k vám snad někoho, skrze něhož jsem vás obral?  Vybídl jsem Tita, aby vás navštívil, a spolu s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Obral vás snad Titus? Nejednali jsme v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

Už dávno si možná myslíte, že se chceme před vámi hájit. Nikoli, mluvíme v Kristu před tváří Boží, a to všecko, milí bratří, k vašemu růstu.  Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete – aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.

Bojím se, až zase přijdu, aby mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti.

Zobrazeno 1712×

Komentáře

Neposeda

Jak jsi v tomto useku apostole Pavle ironicky! Libi se mi to vsak a zaroven se mi zda, ze chapu tvou bolest pro ty "tupce", co se nechaji obalamutit slovicky a predpisy a nedaji na Krista a jeho skutecneho apostola. Kdo jiny si to muze dovolit, ne-li ten, kdo byl "ve vězení vícekrát, ran užil do sytosti, smrti často hleděl do tváře...".<br />
Dekuji ti za poznani pravdy, ze pri tom vsem nakonec staci: „Kristova milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ <br />
Prosim te, muj Pane, ved si mne stejnou cestou tveho apostola, abych se i ja "raději chlubila slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova, přijímala slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista." A mohla v me slabosti svedcit o sile, kterou mam v Tobe.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka