Prostřednictvím tohoto blogu společně po týdenních úryvcích čteme během Roku sv. Pavla všechny jeho listy.

18. 8. – 24. 8. 1Kor 1,26 – 3,9

Pohleďte, bratři, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'.

Ani já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

Moudrosti se sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je psáno: 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.'

Nám však to Bůh zjevil, skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. Vždyť 'kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?' My však mysl Kristovu máme.

Já jsem k vám, bratři, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.

Zobrazeno 4506×

Komentáře

vojtec

Zde se mi líbí, jak Pavel definuje roli Ducha Svatého. Mám pocit, že mnohdy jej chápeme nějak nesprávně, že to bereme skoro jen jako nějaký cit či pocit, přitom i on je osoba. A v každodenním životě na něj také často zapomínáme. Kéž bychom jako Pavel mluvili jak nás naučil Duch, slovy Ducha. Mnohdy mám pocit, že spoléhám na tu svou chabou lidskou moudrost a málo důvěřuju, že Duch Boží zná lepší slova na to, co chci sdělit. Pročež si znovu umiňuji nezapomínat na starou dobrou kancionálovou modlitbu Vzývání Ducha svatého (č. 003).
Druhá věc, která stojí za připomínání jsou ty poslední věty: Bůh je ten, kdo dává vzrůst... Jsme spolupracovníci na Božím díle...

róza

Já jsem k vám, bratři, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?
Pořád jsme stejní, je to zajímavé. Pokud tu budeme za tisíc let, budeme stále stejní? ... A znovu si budeme brát tato slova jako určená teď v tuto chvíli pro nás, ...pro mě.

Andrea Hýblová (Neposeda)

Proč se ve mně cosi „kroutí“, když čtu první verše? Je to pýcha, který by chtěla být moudrá, mocná a nade všemi vynikat? Je to ten posel ďáblův, který mi našeptává být dokonalou - být jako Bůh. Tvrdá pravda, z níž mne Pavel usvědčuje! A přesto jsem za ni vděčná.
Jak se stát dobrou apoštolkou mého Pána, ne-li ve spojení s Ukřižovaným? Ne nadnesená slova a vemlouvavá lidská moudrost, ale moc Ducha toho, který trpěl z lásky. Ne má seberealizace a zázraky na počkání, ale moudrost Boží, skrytá v tajemství před halasnými slogany falešných proroků.
Nic neznamená ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.
Uč mne, Pane, své moudrosti a skrytosti, ať jsem opravdovou spolupracovnicí na Božím díle. Amen.

Václav Plíhal

"..svět je veden duchem, a ne rozumem," píše v Citadele Antoine de Saint-Exupéry. I když trochu v jiném duchu, je to snad vedení Ducha, které umožňuje, aby mi ty dva texty souzněli. Abych je otevřel zároveň a zároveň v nich mohl hledat společný smysl.

Tupost logiků moudrosti lidské (mezi které tak nějak taky spadám) a vanutí Ducha, který kolem vyhlazených ploch logických nemůže než proletět.

Kéž bych se konečně dokázal vystavit tomu tichému vánku zvěstujícímu Krista a jeho kříž - moudrost Boží.

Inigo

Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.
To je téma, které vnímám stále jako velmi důležité, jak umíme spolupracovat, přát úspěch jinému dílu, jinému knězi, farnosti, hnutí atd.

DominikO

Zaujal mne stejný úryvek jako rózu: Pavel zde popisuje to, co píše, jako mléko, které ještě není hutným pokrmem. Nad tím mne napadla otázka - jsou-li Pavlova slova v jeho listě "jen mléko", co považoval za hutný pokrm? A jak musel být tento "pokrm" náročný?

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka