Základní informace o pavlovských listech

I když se nám nezachovala celá korespondence apoštola Pavla s křesťanskými obcemi, i tak čtrnáct listů jemu připisovaných tvoří po evangeliích nejvýznačnější část Nového zákona.

První ze zachovaných apoštolských listů jsou dva listy Soluňanům. Vznikly roku 51/52. Jsou odrazem hlásání radostné zvěsti o Ježíši Mesiáši, který založil na zemi Boží království a který podruhé přijde na konci světa s velikou slávou a mocí. Život křesťanů má být usměrňován tímto čekáním druhého příchodu Páně.

Pak následují větší listy, totiž Galaťanům, Korinťanům a Římanům. Galaťanům psal apoštol roku 55/56, Korinťanům první roku 55/56 a druhý roku 57 a Římanům roku 57/58. Pavel je skládal v době svého největšího apoštolského rozmachu. Jeho blahodárnou činnost mezi pohany těžce nesli leckteří židokřesťané, tj. křesťané ze židovství, protože plně nepochopili všeobecnost křesťanství a pořád ještě lpěli na starozákonních předpisech a Pavel byl nucen obhajovat proti nim pravou podstatu křesťanství a svůj apoštolát. Proto Pavel v těchto listech srovnává spásnou činnost zákona Nového se Starým a ukazuje, že spásy je možno dojít ne na základě starozákonních nařízení, ale jenom tak, že plně uvěříme v Krista a přijmeme celou jeho nauku ve svém životě. 

Další listy: Efesanům, Kolosanům, Filipanům a Filemonovi napsal Pavel ve vězení. Jako místo jeho vazby přichází v úvahu Efesos, Césarea a Řím. O listu Filipanům se šíří v poslední době názor, že byl napsán v Efesu v letech 54-5; ostatní zcela jistě pocházejí z Pavlovy vazby v Římě (roky 61-63). Všechny tyto listy jsou klidnější než předešlé. Apoštol přehlíží svou dosavadní činnost, založení několika křesťanských obcí, a vidí je všechny ve spojení s Ježíšem Kristem jako jeho tajemné tělo. V těchto epištolách podává proto bohatou nauku o Kristu, našem Pánu a nejvyšší hlavě církve.

Dva listy Timotejovi a list Titovi se obsahem i stylem značně liší od ostatních listů apoštola Pavla. Někteří vykladatelé je proto připisují někomu z Pavlových žáků. Jistě byly napsány před koncem prvního století. Jedním z literárních druhů byla tehdy totiž forma epištoly pod jménem některého slavného muže (jakýsi druh pseudonymu). Ti, kdo trvají na přímém autorství Pavlově, odhadují vznik 1Tim a Tit na léta 63-65 a 2Tim na rok 66. Jsou to povzbudivé dopisy církevním představeným s pokyny, jak zastávat pastýřský úřad. Proto se nazývají listy "pastýřské" nebo "pastorální". 

Mezi Pavlovy listy se dřívě počítal i list Židům. Dnes už se sotvakdo odváží připisovat ho jemu. Mezi novozákonními spisy vyniká list Židům nejlepší řečtinou. Cituje ho už Klement Římský (95-96), vznikl tedy jistě před těmito léty; pokusy o přesné datování jsou jen více nebo méně pravděpodobné. Je to kázání v literární formě listu. Je v něm shrnuto křesťanské učení o tom, jak nesrovnatelně vyniká Nový zákon nad Starý: první je totiž od Mojžíše, druhý od Krista jako prostředníka mezi Bohem a lidmi. Také Kristova oběť nekonečně převyšuje všechny oběti starozákonní. 

Podle Úvodu do listů svatého apoštola Pavla v Novém zákoně, překl. V. Bogner.

Co to jsou Signály apoštola Pavla zde.

Základní informace o Roku sv. Pavla zde.