Prostřednictvím tohoto blogu společně po týdenních úryvcích čteme během Roku sv. Pavla všechny jeho listy.

28. 6. – 6. 7.: Flp 1,1 – 2,11

Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše, všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 

Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. 

Rád bych, bratři, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží. Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnosti další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu. 

Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Zobrazeno 3381×

Komentáře

Neuš

Ahoj, díky za úryvek. Mě nejvíc oslovila tato část:
"Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí." Připadá mi, že to je moc důležité, nevypínat se jeden nad druhého, nesoutěžit a nevnášet do chvály Krista nějaké osobní ctižádosti a jak říká Pavel, řevnivost. Podle mě je nejkrásnější myšlenka bratrské lásky a rovnosti.

Neuš

...Protože v úctě k druhému a v lásce, která nechá ustoupit sebe sama před bližním,je obrovská svoboda!

vojtec

TOTO JE TO SPRÁVNÉ MÍSTO, KAM NAPSAT FORMOU KOMENTÁŘE K PŘÍSPĚVKU V BLOGU TO, CO VÁS NA TOMTO PRVNÍM TÝDENNÍM ÚRYVKU OSLOVILO, CO VÁS OBOHATILO, CO JSTE NOVĚ POCHOPILI, NEBO SI UVĚDOMILI. TAKŽE S POMOCÍ DUCHA SVATÉHO SMĚLE DO TOHO.

Václav Plíhal

"..Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.."
Křesťanství je opravdu založeno na osobě Krista, ne na nějaké myšlenkové soustavě. Konečně vím, kde v Písmu hledat vhodnou ilustraci. Jak Kristus mně, tak já Kristu a každému jednomu bližnímu - lásku, která vychází ze sebe a opouští (byť přirozenou) touhu seberealizovat se bez ohledu na druhé respektive s hleděním na sebe. Je to výzva.

Petr Janoušek (janick)

U mě jednoznačně vede toto:
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.

Andrea Hýblová (Neposeda)

Jakmile jsem začala číst první řádky Listu Filipským, pochopila jsem proč je doporučeno začít celoroční četbu právě tady. Vždyť hned úvodní slova jsou plná citu, která bych u apoštola Pavla, tak jak mi byl „dosud“ představován (jako přísný člověk s pevnou vůlí, zarputilý teolog, odpůrce žen…) absolutně nečekala: „ Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu a vždy ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. … Vždyť vás nosím v srdci,… Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše.“
Bez této horoucnosti by se sotva Pavel vydal na své apoštolské cesty! Co to znamená pro mě? Jakou skutečnou motivaci má to, co dělám pro Krista? Je to z lásky, která pramení z poznání Ježíše a z lásky k bližnímu? Kéž by tomu tak bylo. A opět mi/nám Pavel přichází na pomoc modlitbou: „Za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší.“ Další lekce (těžšího kalibru) velkého apoštola následuje hned poté: neohlížet se na ty okolo, kdo snad jsou „mimo“, ale hlásat dál, nenechat se zatížit starostmi o ctižádost a hádky. Hlásat a žít tak, aby i na mě byl poznat Kristus. Nic víc. Jak má na mě být poznán Kristus „Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.“ Pavel mne odkazuje na evangelium svého Mistra, na rozjímání a žití tak, jak žil sám Ježíš. A pro něj spolu s Pavlem i „trpět“ – není nutno hned prolévat krev, trpět se dá i tehdy, když nevyužiji podvod, když se nervu dopředu za výhodami, když nevyslovím zraňující slovo, když odpustím tomu, kdo mi ublížil…
Možná je to k smíchu, ale já dnes ráno utřela talířky po návštěvě, která nebyla moje, a že se mi moc nechtělo v tom horku – jenže mi právě vytanula meditovaná slova ze závěru čtení na tento týden: „Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.“ A to je klíč ke všemu!

Chelčický

Původně jsem to chtěl napsat delší, ale nenašel jsem nikde možnost vkládat příspěvek do blogu (že by to bylo tím, že nejsem autorizovaný ?), takže asi jen v rozsahu komentáře:

1:21 Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest.
1:22 Jest-li mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil.

Osobně s těmito Pavlovými výroky souhlasím, ale docela by mne zajímalo, kolik % křesťanů je sdílí. Protože máme zde na Zemi úkol, ale neměli bychom se k světu zbytečně vázat - abychom byli vždy připraveni na Pánovo zavolání odpovědět: Ano, zde jsem. A být s Kristem v Království božím v nebesích je jistě krásnější než ho tady dole v potu zkoušet prosazovat a pomáhat se mu vlamovat.

růži

Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti,... Tím myslí, že káží proti němu, ale přesto je to evangelium???

vojtec

První věc, která mě oslovila: "Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu a vždy ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny" (1,3-4): kéž bych i já dokázal pamatovat v modlitbě na všechny své přátele, na všechny, kterým jsem kdy v životě modlitbu přislíbil a s radostí za ně děkovat a prosit. Kolikrát myslím v modlitbě jen na sebe. Druhá věc: "to, co se stalo se mnou, obrátilo se spíše k prospěchu evangelia" (1,12): Bůh zasahuje do Pavlova apoštolátu, mění jeho plány, to, co se zdá zkažené a poražené (Pavlovým uvězněním) je naopak přínosem (obrácení mnohých, kteří se setkali s evangeliem u příležitosti Pavlova soudu a věznění nebo pod vlivem jiných hlasatelů). Kolikrát si zoufám, že se něco nedaří, jak bych chtěl, a zapomínám, že to s tím může mít Pán své vlastní lepší záměry. O Pavlově odevzdanosti do Boží vůle pak hovoří i verše 1,22-24. A třetí věc, co mě oslovila: "Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať ka

růži

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní

Inigo

Pavlova slova "v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitnosti" jsou velmi silnou výzvou pro dnešní dobu nejen pro svět ale i pro církev.
Současní autoři zabývající se psychologii a jsoucí zároveň věřícími křesťany přinášejí řadu úvah k tomuto tématu. Max Kašparů (na TV pěkný pořad s ním), Tomáš Halík, Anselm Grün, Josef Augustin.
Všimněte si, jak často jsou kázání nebo publicistika o lidské dimenzi Božího díla a také o slabostech dnešního člověka. O krizích atd.
Předpokládám, že ne náhodou se papež Benedikt XVI věnoval ve svých prvních encyklikách tématu láska a naděje.
Bratři evangelici ve svém nakladatelství Navrat mají půvabnou publikaci Draci s dobrými úmysly (jak sloužit problémovch lidem v círvi). Vynikající sonda do života církve, kterak ješitnost komplikuje život křesťanům, kteří to myslí dobře, ale dopadá to občas špatně.

vojtec

Ještě k té pokoře, máme tam taky krásně popsán příklad Pána Ježíše (2,5.7): Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: sám sebe se zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka.

luckajka

take vděkuju za urivek moc mě to bovzbuzuje do dealšího boje

ObiSkyWalker

Mě zaujala především část:

"každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu."

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka